Čarodějka

13.01.2022

"Vyražte dveře"! Skupina mužů s loučemi v čele s rychtářem rozkopla dubové dveře a za hlasitého lomozu a křiku vytahují mladou ženu z postele. "Byla jsi obviněna z kacířství, spolčení s ďáblem a půjdeš do šatlavy, čarodějnice"!

Mladá žena Julie bydlela u lesíku na okraji zdejší vsi. Lidé si chodili do nenápadné chýše pro radu. Jednou bolavý zub, jindy bolavé bříško dítěte, jindy jen pohlazení pro duši, kdy vyslechla trápení starých žen, mužů, nebo vysloužilých vojáků. Zamilovaní milenci byli vděční za kouzelné kvítí. O úplňku sbírala léčivé bylinky pro jejich nejvyšší moc a sílu, ze kterých pak míchala lidem léčivé směsi či vařila masti. Prováděla přírodní kouzla na plodnost, zdraví, sílu a lásku. Koupala se nahá v rybníce, slunečním paprskům vystavovala své tělo a milovala život. Ráda tančila, smála se a veselila, zpívala a milovala. Milovala sebe, život a svou lásku Ondřeje. Věřila Bohu, že ji provede úskalím života v nelehkých časech, které vládly.

V plátěné noční košili ji vystrčili do chladné noci na dvůr, kde postávali vesničané, všichni, jimž kdy pomohla. V jejich očích byla zloba, nenávist a opovržení. "Do šatlavy s ní, do šatlavy", křičí dav a čekající na poslední slovo rychtáře na ní plivou. Julie nechápe, co se stalo, proč ji všichni nadávají a proč má být hozena do šatlavy?

Rychtář rozmotává arch papíru, dav utichá a dunivým hlasem oznamuje, že bude uvržena do žaláře, ve jménu božím souzena a jménem božím odsouzena stětím hlavy. "Máš nadpřirozené schopnosti, které poskytuje jen ďábel"! "Umíš dokonce číst a psát, navíc máš mateřské znaménko, které je největším znakem čarodějnictví"!!!! "Mlynářce jsi chtěla odloudit manžela, muže od rodiny"! "To není pravda, miluji přece Ondřeje, jemu patří mé srdce, má láska". "Pomáhám lidem, jaké spolčení s ďáblem"? "Věřím v Boha" a svírá dřevěný křížek na krku. Julie je v obrovském šoku, třese se po celém těle a vzlyká. Rychtář jí nemilosrdně strhává křížek z krku a odhazuje. "Nejsi hodna našeho pána na nebesích". Katovi podomci surově Julii hází svázanou na povoz a za ryku vesničanů odvážejí do šatlavy.

Ondřej schovaný nedaleko v lesíku si až nyní uvědomil, co způsobil. Když šla Julie nedávno na místní rynk prodat své bylinky a masti, viděl ji hovořit dlouze s mlynářem. Zahořela v něm zloba a žárlivost a chtěl Julii vystrašit a potrestat. Jen tak naoko, aby viděla, jaké to je mít strach, když ji přece tak miluje, to mu nemůže dělat. Stačilo, aby se zmínil před mlynářkou, že její muž a Julie si podivně rozumí... Neštěstí bylo na světě. Neštěstí, které nešlo vrátit zpět.

Podzemním žalářem prostupuje chlad, vlhko a pach spáleného masa. Všudypřítomný nářek zvedá Julii vlasy na hlavě. V příšeří vidí katovy pacholky a samotného kata. Ten v červené kapuci beze slov ukazuje, aby šla na slámu, kde pobíhají krysy. Na velkém ohni v kotlíku rozpaluje smůlu, kterou bude polévat její tělo a všechna její zákoutí budou hladká. Na tuto vzrušující podívanou se přišli podívat duchovní otcové z hradu, rychtář, inkvizitor i pan farář. Nechybí ani kreslíř, který pro zdejší pány bude malovat a zachycovat utrpení mladé, krásné a nahé ženy. Nad sadistickými výjevy spojenými v perverznost a nahotu se budou později ukájet.

V celém podzemí je takových žen mnoho. Ve jménu boha vypálili jejich domy, zabavili majetek, který si hodnostáři v tichosti rozdělují. Zlatka ke zlatce, stříbrňák ke stříbrňáku...Jednou z toho budou velké statky, polnosti, zámky...

Zítřejšího rána vedou zestárlou, šedivou a zlomenou ženu na popravu. Ještě včera krásné, dnes zničené tělo mučením, jde odevzdaně k popravišti. Páni duchovní se shodli, že lepší bude čarodějnici upálit, samozřejmě nahou. Kat bere do rukou velký nůž a bere Julii poslední zbytek důstojnosti. Ořezává jím dlouhé vlasy, které jsou symbolem svobody a sexuality. Pro výstrahu, aby všichni viděli, že poslouchat se musí a že není radno paktovat se s ďáblem. Dav znovu utichá a Julie znovu slyší rozsudek. "Za porušení světských pravidel budeš upálena". Přivazují ji na velké hranici a Julie se již nebrání. Prázdné oči krouží davem a za těmi všemi vidí svého Ondřeje. Rozbuší se jí naposledy srdce, které tolik miluje a pošeptá: "Miluji Tě a vždycky jsem Tě milovala"! "Odpouštím Ti"! Obrovská hranice vzplála a pohltila nevinný život. Život, který tolik dával ostatním, podporoval, pomáhal, miloval.

Zkamenělý Ondřej stojí a nevěřícně zírá do plamenů. Nad hlavou všech vylétne bílá holubice a jedno z pírek mu padá k nohám. Julie se s ním naposledy rozloučila.